Kopřivnická zazimovačka 10.11.

 

 

 

 

10.11. Aby nám snad leknutí z letošní brzké říjnové zimy Martin vynahradil, koně nechal v maštali, stále nahoře teď přitápěl a teploty se tak držely na úžasných deseti stupních. Nevýhodou podzimního ježdění je brzká tma a s tím spojené i rychlé a nárazové ochlazení. Plánovala jsem tedy vyjížďku směrem na Odry, Tošovice. Pak jsem však dostala doporučení na Kopřivnickou zazimovačku, která byla jasnou a dokonalou volbou! Naprosto bezchybně připravená vyjížďka, kdy Romanovi patří velké díky!! 😀 Malinkým problémem bylo jen zařazení naší pětice chopperů mezi silničky, ale našli jsme si svůj způsob, své tempo a vzájemně jsme se neomezovali. Bezvadná vyjížďka, protkána upřímným veselím, mými narozeninami, památkami a hlavně…ježděním. Žádné hodinové krmení v restauraci, jen jezdit, něco vidět…se svačinou v kufru. A kdo je připraven, není překvapen. Kaštanovy letité zkušenosti, se odrazily na jeho vybavení, chlebu se salámem a termosce s teplým čajem. My ostatní jsme mohli jen závidět. Ale rozdělit se chtěl…to zase jo. 😀 Sraz jsme měli u ,,jehlanu“ v Kopřivnici. Vyrazili jsme tedy s Chosem, za ranního kuropění a v pěkné zimě. Tušený jehlan jsme minuli, neboť, což při mém příjezdu nebývá, tam ještě na seřadišti nikdo nebyl. Byli jsme první. Jako pomocníky k nasměrování jsem si tedy vyhlídla pány policisty u krajnice. A kdo říká, že nepomůžou a nechrání…lže. Alespoň ti kopřivničtí poradili a dokonce na široké frekventované cestě zastavili dopravu, abychom se mohli bezpečně otočit. 😀  A pak , že gentlemani vymřeli… K jehlanu dorazil místní Kaštan, Ládin z Frýdku, Charlie byla churava, ,,Karvinská garda“ zazimovaná, Siki zaneprázdněn jinde, Luciferka nepojízdná, tak naši pětici doplnil Kawi, plný úsměvů, legrace a veselí. Abych si připomněla, že žiju, společně jsme si na oslavu připili ovocným šampusem a povýšili tak vyjížďku na ,,výjimečnou“ , která si to zasloužila , nejen díky mé oslavě,  ale především svým obsahem.Trasa vedla  z Kopřivnice směrem na Nový Jičín, po hřebenech Bílé hory  na Skalky a Svinec s ukázkovou vyhlídkou. Pak jsme si kousek  za Palačovem prohlédli pomník věnovaný americkým letcům bombardéru, který tu byl sestřelen v prosinci 1944. Tam Kawi odmaskoval Kaštana, abychom si byli vůbec jisti, kdo s námi vyjel.  U benzínky v  Hustopečích  jsme se někteří zodpovědní, vezoucí si svačinku, posilnili a jeli pak přímo přes Hranice k nejmenšímu zámku u nás, Kunzovu. Nikdo z nás netušil existenci tohoto skvostu. Rázem jsme se ocitli v pohádce. Úžasná podívaná .Tento malý spíš hrádek, byl postaven až začátkem 20.století, v letech 1907-1908, kdy si jej nechal vystavět  továrník Kunz z Hranic, jako letní sídlo. Skvostné dílo. Nemohli jsme se odtrhnout , koukali do každé škvíry jako malé děti. Kawi s Kaštanem pilně dokumentovali vše i vnitřní schodiště a nahlíželi do každé klíčové dírky. Další zastávkou byl krásný podzimní  lom Olšovec a větrný mlýn Partutovice. Cesta vedla po polní cestě kde to Kawi nevybral, skončil tak v blátě s houserem v zádech.  S dáli se tím osazenstvo patřičně bavilo, neboť si ,,kamarádi“ byli téměř jisti, že v bahně se rochním já. 😀 Chybka…na každého jednou dojde. Od historického dřevěného mlýna, jsme se přesunuli k zařízení moderní techniky, větrné elektrárně u Veselského kopce. Vítr fičel na plné pecky a dal se tak lehce pochopit záměr vystavět elektrárnu v těchto končinách. Poslední prohlídku rozhledny Šance v Jakubčovicích už jsme bohužel museli vynechat, od skupiny se odpojit, protože Kawi ztratil kousek ze svého oře a obětavý Ládin se jal součástku hledat! Povedlo se , našli moji rádcové, našli….Tak jsme se v klidu a pohodě mohli vydat k plánovanému cíli do motobaru U Hanky v Bravanticích, dát si baštu, či čokoládku, hezky se rozloučit spolu, ale i s Kopřivničáky, kteří nás mezi tím dojeli. A poděkovat tak Romanovi za skvělou organizaci.

 

 

Comments are closed.