Frýdlant 3.6.

3.6. Po úmorných létech a vypjatých posledních měsících, shodila Renka ze sebe těžké břemeno a mohla tak konečně ozdobit Pedrovu motku a vyjet s námi. Ranní počasí bylo nestálé, rozhodování na výjezd se protáhlo.Tak Láďa celý napružený před úžasnou plánovanou cestou po Francii,hned po ránu seděl na svém oři, že si projede pár serpentýn a cestou nás kochalisty dohoní. Povedlo se. Chtěla jsem vést trasu přes Frýdlant s úmyslem navštívit rekreační středisko, kde měla před soutěží soustředění taneční skupina Hopík a tak i má dcera. Chtěli jsme je rozptýlit,podpořit a potěšit dětská srdéčka. Úspěch jsme měli obrovský,děti se přišli vítat , okukovat motorky a někteří…. i bez bot.Pod velením p.Kupcové nám předvedli  svůj secvičený program,odměnou jim byl náš potlesk, mé čokoládky a od kouzelného strejdy Pedra nefalšovaná zmrzlina. Jejich poděkování s básničkou bylo velmi milé a zpříjemnilo nám den. Láďa sjel z hory, ve Frýdlantě nás opravdu našel, za to Kaštan a Kaštan, byli opět tam , když my jsme byli tady. A protože Kaštan je vždy teď tu a pak zase tady, tak i tentokrát nás dohonili na naší zastávce v Bílé. Tam to mám ráda. Budí ve mně sentimentální vzpomínky. A protože znám Bílou s velké části jen pod sněhem, byla jsem ráda, že jsme se chvíli zdrželi uprostřed nádherné jarní přírody. Prošli se, okoukli kostelík, viděli ptáka většího, než má Libor na zádech, jak prohlásil Pedro…Dál jsme se ubírali přes Rožnov a skončili u Renčiných přátel, tuším v Kunčicích.V nádherném prostředí přírody, rodinného zázemí a péči příjemných lidí. Posezení bylo bezva, ale zvednutý prst Mrakomora a pár výstražných kapek , nás vyhnalo zpět na dvě kola a cestu k domovu.

 

 

 

Comments are closed.